Angličtina Siblíková

Halloween 2011

Do pozvánky na letošní halloweenskou oslavu jsem napsala, že bych ráda, aby někdo něco upekl. Taky jsem napsala, že je vstup pro mé studenty zdarma, pro ostatní je vstupné dobrovolné a pro ty, co přijdou v civilu činí 1 000 Kč. A že bych potřebovala nějaké dobrovolníky ke stanovištím. Pak už jsem jen čekala, co to s lidmi udělá...

Téměř obratem mi jedna maminka nabídla, že něco ráda upeče, nebude-li to muset být zrovna ve tvaru netopýra. Žertem jsem jí odepsala, že netopýr už je zadaný, ale že se ještě může pustit do čarodějnice na koštěti. Téhle mamince nakonec bohužel onemocněl její malý čaroděj, takže jsem se nedozvěděla, s čím by opravdu dorazila. Zato ostatní maminky mi vyrazily dech. Napekly neskutečně krásné dobrůtky – pokřivené čarodějné prsty i s nehty, makové dýně s vyřezanými obličejíčky, spoustu létajících netopýrů i duchů, mufiny oranžové i zelené, koláčky, laskonky, perníčky s halloweenskou tématikou, rozplývající se řezy. A jednu bábovku upekl dokonce i tatínek.

Jako kuriózní, leč velmi užitečné dobrovolné vstupné jsem například dostala balík plínek :)

A co se maskování týče... nejen že se maminky přestrojily za ohyzdy, ale byly ochotné takto vymóděné celý večer vést svoje stanoviště. Když na mě ve dveřích koukla dokonalá maska kostlivce s bílým obličejem a vlasy umrlce, ztratila jsem na chvíli řeč. „Jsem Dospělová“, řekla jemně, „učíte mé dva syny“. „To bych si rozmyslela“ odvětila jsem zvesela, pozvala ji dál a posadila k disciplíně Counting, kde bylo úkolem dětí počítat oči a končetiny různých příšerek, ale taky najít na obrázku všechny černé kočky.
Černá čarodějka Holubová přišla teple oděná a tak si rovnou řekla o nějako stanoviště venku. Statečně vytrvala u Pancakes a poctivě anglicky všechny instruovala, že při ukusování zavěšených lívanečků nesmí používat ruce. Dvě dávky těchto speciálních pancakes nám upekla Lenka Mišunová, v civilu velice šik lékařka, které vždycky závidím perfektní sestřih i slušivé oblečení. Na Halloween však dorazila v zářivě oranžové budničce s babským šátkem na hlavě a zakřiveným frňákem, který ji změnil téměř k nepoznání.
Čarodějnice Rychtecká - se zeleným obličejem - zakotvila u Apple Bobbing, kde děti pro změnu ústy lovily jablka plovoucí na vodní hladině. Přivedla s sebou nejen mého žáčka, ale i jeho malého sourozence, ze kterého se v průběhu večera vyklubal rozený tanečník. Pomalovaná Hanka Krejčí mi již tradičně přišla pomoct takřka se vším, co bylo třeba. Dorazila jako první, navlékala lívanečky na provázky a pak se posadila k disciplíně Matching Pictures a svou skvělou angličtinou nabádala děti k tomu, aby daly Claws tam, kde má kočka drápy... Před všemi jmenovanými čarodějkami, ze zjevných důvodů, hluboce smekám!

Můj nemenší dík patří dalším pomocníkům – bývalým či současným studentům z řad „náctiletých“. Nesmělá Sabča Krejčí si vybrala podle mě nejveselejší disciplínu Dress your mummy as a mummy a celý večer měla pusu od ucha k uchu. Jako posila dorazili dokonce - dnes už Pražáci - Vašek a Vojta Opatřilovi, kteří Honzovi moc pomohli s venkovními stanovišti. Pavčík Mojžíšová dorazila bohužel pozdě, takže už žádné stanoviště nevyfasovala, ale moc chtěla! No a bez našich holek – Elišky a Rozi, které se postaraly o Bingo a Magic Spell, tedy vaření kouzelného lektvaru, si už Oslavu Halloweeenu ani nedovedu představit. Koneckonců bez jejich mladších sourozenců - Maru a Šmudly – a jejich pomoci taky ne. Celá rodina stříhala, lepila, nafukovala, zavěšovala, psala a dlabala...

Můj největší dík však patří čtyřem lidem, kteří s mojí výukou angličtiny nemají vůbec nic společného. První z nich je Terka Blatná (ta moje lekce skutečně nepotřebuje, mluví určitě lépe než já), která nám prostě přišla pomoct a u svého stanoviště English Grammar prokázala i nemalé pedagogické schopnosti.
Druzí dva jsou moji rodiče (ti to bez angličtiny vydrželi až dosud a jistě vydrží i nadále), kteří mi ochotně pomohli jak s přípravami oslavy, tak s likvidací následků. A vzorně se postarali o mou malou čarodějničku Hedviku, abych měla volné ruce.
A poslední je můj Honza (toho moje lekce teprve čekají), který připravil bludiště, stezku odvahy, vyzdobil dům a terasu, vyřezal nádherné Jack-O'-Lanterns, proměnil se ve strašidlo rozdávající candies a celou dobu mi dodával potřebnou dávku energie i endorfínů.

Takže, když jste se někteří z vás nezasvěcených ptali, jak jsme to všechno zvládli – tak prostě TAK! A svému lampionu štěstí, který jsem si ještě nevypustila, asi pošeptám, že si přeju, aby nám to příští rok vyšlo taky tak, protože když se sejde banda lidí se smyslem pro humor a připraví dětem skvělou zábavu, tak to prostě stojí za to!

Silvie The Main Witch

Fotky