Halloween v londýnském stylu už tu jednou byl, před osmi lety. Ale protože my zásadně neděláme nic dvakrát stejně, muselo to být i teď jinak. Třináct originálních stanovišť, z nichž jen jedno bylo klasicky halloweenské (pancakes) a ty zbylé vytvořené zbrusu nově.
Jenže ke stanovištím je třeba lidi a ti mi letos chyběli. Od covidu jsme nezažili tolik nemocných pomocníků a odvolaných účastníků. Ale i s tím jsme si za pomoci mých několika věrných museli poradit, každý jich měl prostě na starosti několik. Tatínek Alexe a Edy si vzal statečně pod křídla pancakes a v čase mezi navazováním nových palačinek opravoval kvíz o Londýnu. Martin Novotný se ujal jak důmyslného stanoviště the Tube, kdy dohlížel na to, zda děti vybraly tu nejlepší cestu metrem mezi památkami, ale zároveň dohlížel na střílečku, tedy Hit the Landmark, ve které děti trefovaly vylosované památky našimi nerfkami. Mariánka alias David Bowie dohlížela na obávanou disciplínu Who is who, u které naši účastníci poznával londýnské rodáky od Charlieho Chaplina (který nás koneckonců přišel prostřednictvím Vítka osobně navštívit), přes Adele až po Nicholase Wintona či Kieru Knightley. Zároveň ale dohlížela na naše historické okénko, kde děti dávaly do správného pořadí ikonické budovy Londýna dle jejich data vzniku, což bylo hodně záludné. Když jí chvilka zbyla, hrála s dětmi s dobrým pamatovákem londýnský Brain Box. Eliška tradičně obsluhovala náš nádherný halloweenský bufet plný dobrot nejen od ní samotné, ale i od našich úžasných maminek a tatínků. Letos si ale od občerstvení musela odskakovat i k disciplíně, kterou stejně jako tu podzemní vytvořila sama - Kings and Queens. Pomocí říkanky a krásných barevných kartiček se snažila do dětských hlaviček dostat nějaké to povědomí o alespoň deseti nejzajímavějších panovnících. No a nemůžu nezmínit Markétku, která mě na poslední chvíli přišla zachránit a postavila se nejen k naší disciplíně deskovka, v tomto případě trošku zmatené hře Duch, kterou jsme řízli pojmy jako double decker (místo armchair) či hackney cab (místo mouse), ale vypomohla i se závěrečnou pokladovkou na zahradě těm, co to potřebovali.
Ke kýženému pokladu se nakonec dopracovali všichni, ale nikdo ho nedostal zadarmo, bylo třeba si ho opravdu zasloužit a to jak u stanovišť vnitřních, tak venkovních. Sladká odměna z rukou medvídka Paddingtona (mého Honzy) ale stála za to 🙂